Choď na obsah Choď na menu
 


22. 7. 2017

Lucifer Satan Démon Peklo

Aby bol tento článok čo najviac objektívny, zameral som sa na pojmy v uvedené v nadpise tak ako ich objasňuje Otvorená encyklopédia - Wikipédia. 


Lucifer

Lucifer (též Luciper) je podle křesťanské mytologie padlý anděl ztotožňovaný se Satanem.

Etymologie a původ
Slovo "lucifer" pochází z latiny (lux = světlo, ferre = nést), kde znamená v překladu světlonoš, tj. v prvé řadě jitřenka (tj. jitřní hvězda, Venuše) a v běžné latině nemá žádný zvláštní význam. Planetu Venuši pravděpodobně římští astrologové nazývali Lucifer, než dostala v křesťanské éře své dnešní jméno.

Svatý Jeroným tímto termínem překládá verš v knize Izajáš 14,12: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodù! (lat.: Quomodo cecidisti de caelo lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes - „Jak jsi spadl z nebe, jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy“). V původním významu tento verš nemá se Satanem nic společného. Avšak z hlediska křesťanské mytologie, která se rozvinula po Jeronýmovi, se Lucifer stal nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu. Pro svou pýchu však se postavil proti němu a Bůh jej srazil z nebe i s jeho anděly, kteří jej následovali. Tak se stal zlým a jeho následovníci jsou známí jako démoni.

Lucifer ve Starém zákoně
Jak již bylo řečeno, „Lucifer“ je jméno, kterým Jeroným přeložil hebrejský termín הילל בן שחר (helel ben šachar, „zářící, syn jitra“), kde „helel“ je termín pro planetu Venuši, „ben šachar“ označuje skutečnost, že vychází k ránu jako posel dne. V textu Izajáše se takto hovoří o babylonském králi, jenž byl pro svou pýchu svržen podobně jako zářící jitřenka. Autoři knihy Izajáš naráželi na starý mýtus, známý např. v řecké podobě jako mýtus o Faethónovi.

Pozdější židovská tradice, kterou první církevní otcové dobře znali, hovořila o pádu andělů pod vedením Šemchazaje a Azazela (viz Kniha Henochova 6,6n.). Jiná legenda vyskytující se v midraši hovoří o kajícím Šemchazajovi zavěšeném mezi nebem a zemí jako hvězda, namísto aby byl uvržen do šeolu. Mýtus o Helelovi (Luciferovi) byl přenesen na Satana někdy v 1. století n. l. podle pseudoepigrafu Života Adama a Evy a apokryfní starozákoné Knihy Henochovy (29,4; 31,4).

Lucifer v křesťanské tradici
Křesťanská tradice o Luciferovi vychází jednak z Jeronýmova překladu Izajáše, jednak čerpá i z Knihy Zjevení svatého Jana („Apokalypsy“) 12,7.10, kde Jan ztotožňuje dávného hada z Edenu s padlou hvězdou, tedy Satana a Lucifera. Podobně ztotožňují Lucifera a Satana Tertullián (Contra Marcionem 11,17), Órigenés (In Ezechielem 3,356) a další.

Plně rozvinutá křesťanská tradice založená na Jeronýmově překladu Izajáše 14,12 učinila z Lucifera jméno hlavního padlého anděla, který ztratil svou původní slávu jitřní hvězdy. Pokud (hlavně před Jeronýmem) tento termín neoznačuje vlastní jméno Satana, používá se pro stav, ze kterého byl svržen a který ztratil.

Na rozdíl od pozdější tradice však Starý zákon nikde o pádu andělů nebo Satana nehovoří. Tato legenda má své kořeny především v apokryfní židovské a raně křesťanské literatuře. Nový zákon, pokud hovoří o jitřní hvězdě nebo o Luciferovi (v překladu Vulgáty), označuje tímto termínem obvykle Ježíše Krista, „jitřní hvězdu“.

V západním křesťanství se s tímto původním smyslem jitřní hvězdy můžeme setkat například v tzv. Velikonočním chvalozpěvu, starém hymnu zpívaném na Bílou sobotu, kde se jím označuje též Ježíš Kristus.

Lucifer v pohádkách
V mnoha pohádkách, knižních divadelních i filmových je jménem Lucifer označován nejvyšší čert, titulovaný jako vládce či kníže pekla.

Socha Lucifera v belgickém Liège, 1848, Guillaume Geefs
xx1.jpg
Autor: I, Luc Viatour, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3726648


Satan

Satan (po hebrejsky שָׂטָן Satan, po aramejsky שִׂטְנָא Śiṭnâ: obe slová znamenajú „protivník; obviňovateľ“) je anjel, démon alebo nižší boh v mnohých náboženstvách. Satan hrá rôzne úlohy v Koráne, Starom i Novom zákone a apokryfoch.

V hebrejskej Biblii (t. j. kresťanskom Starom zákone) je Satan anjel, ktorého Boh využíva na skúšanie ľudí z rôznych dôvodov, obyčajne súvisiacich s ich úrovňou zbožnosti (t. j. skúška Adama a Evy v knihe Genezis, Jób a Tobiáš). V apokryfoch a Novom zákone je Satan zobrazený ako zlý vzbúrený démon, ktorý je nepriateľom Boha a ľudstva.

V moderných abrahámovských náboženstvách je Satan obvykle zobrazovaný ako nadprirodzená bytosť, ktorá je ústredným stelesnením zla. Satan je tiež všeobecne známy ako diabol, „Knieža temnoty“. Diabol znamená aj ”rozdeľovač”; latinsky Diabolus spôsobiteľ rozkolu. Belzebub, Mefistofeles alebo Lucifer. V Talmude a niektorých častiach Kabaly je Satan niekedy nazývaný Samael; napriek tomu je väčšina židovskej literatúry toho názoru, že Samael je odlišný anjel. V oboroch angelológia a démonológia tieto rôzne mená niekedy označujú mnoho rôznych anjelov a démonov a panuje výrazná nezhoda o tom, či sú niektoré z týchto bytostí skutočne zlé.

V islame je Satan známy ako Iblis (إبليس) alebo „Šajtan (شيطان)“, ktorý bol náčelníkom anjelov, než neposlúchol Allaha tým, že nepadol na zem pred Adamom, pretože neprijal človeka ako sebe nadriadeného. Islam opisuje Satana ako džina, bytosť stvorenú z ohňa a nie zo svetla ako anjela.

Satan sa tiež objavuje v hudbe. Veľa rockových hviezd ako Rolling Stones, Ozzy Osbourne a AC/DC nahralo piesne o Satanovi. Napríklad mnoho Osbourneových albumov (sólových, aj s jeho pôvodnou skupinou Black Sabbath) oslavovalo alebo inokedy kritizovalo uctievanie diabla. Rolling Stones majú pieseň „Sympathy for the Devil“ (Sympatie k diablovi), ktorej cover verziu neskôr nahrali Guns N’ Roses pre film Interview s upírom podľa románu Anne Riceovej. Niektorí ľudia tvrdia, že v rôznych populárnych nahrávkach možno nájsť satanské posolstvá, ak sa pustia odzadu dopredu. Táto technika sa nazýva backmasking.

Satanizmus
Satanizmus predstavuje väčší počet náboženských alebo filozofických hnutí, ktoré uctievajú Satana. Aj keď autentickosť historických záznamov uctievania Satana je otázna, niektorí dnešní ľudia sa označujú za satanistov. Niektorí z nich tvrdia, že Satan je reálna bytosť, druhí ho vidia ako symbol živočíšnej žiadostivosti ľudí a pre iných predstavuje symbol buričstva a individualizmu. Veľa z týchto posledných je členmi spoločenstva založeného v šesťdesiatych rokoch Antonom LaVeyom, autorom Satanskej biblie.

Ilustrácia z diela Paradise Lost
xx2.jpg
Autor: Gustave Doré – https://ebooks.adelaide.edu.au/m/milton/john/paradise/complete.html, Voľné dielo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=678042


Démon

Démon je v mytologii a náboženských představách bytost nebo nadpřirozená síla, lidem prospěšná či škodlivá nebo nižší bůh, héros. V křesťanské tradici pak zlý duch či padlý anděl například ďábel.

V křesťanské mytologii představuje démon padlého anděla, tj. anděla, který se vzepřel Bohu a propadl zlu. Démoni nevlastní skutečné hmotné tělo, ale jsou na sebe schopní brát různé podoby a působit na lidské smysly. Jsou rovněž schopní vyvolávat v člověku zlé myšlenky, city a rozdmýchávat v něm zlé vlastnosti, pudy a ponoukat ho k hříchu. Démon může člověka i posednout. Takto škodícího démona je možné vyhnat tzv. vymítáním (viz exorcismus). Nauka o démonech se nazývá démonologie a zabývají se jí především katoličtí teologové a exorcismus je součástí víry v některých jiných církvích.

Jména známých démonů v západní tradici
Abbadon, Ariel, Astaroth, Ašmodaj, Azazel, Bael, Belfegor, Belial, Belzebub, Choronzon, Legion, Lilith, Lucifer, Lucifug, Mefistofeles (Mephistophiel), Satan, Moloch, Sorat, Taftartarat, Zazel.

Svatý Antonín Veliký zápasící s démony
xx3.jpeg
Autor: Martin Schongauer – http://www.kettererkunst.de/kunst/picg/286/103004252.jpg; first uploaded to de-Wikipedia by de:Benutzer:Amgervinus, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=435794


Peklo

Peklo je v řadě náboženství místem utrpení a trestu v posmrtném životě, ve kterém duše zemřelých trpí za své viny. Peklo je umístěno v podzemí (viz též podsvětí). Dalšími místy posmrtného života jsou ráj, očistec a předpeklí.

Peklo je obýváno vedle duší mrtvých démony. Vyskytuje se v umění a literatuře například Danteho Božské komedii.

Dle katolické nauky Ježíš Kristus mluví v Novém zákoně o pekle jako o spalujícím, neuhasitelném a věčném ohni, kam je uvržen anděly Páně ten, který do konce svého života odmítá přijmout víru a umírá ve smrtelném hříchu. V pekle pak zahyne jak tělo, tak duše takového hříšníka potrestaného odloučením od Boha.

Součástí katolické věrouky je nabádání věřících k odpovědnosti, plynoucí ze svobody rozhodnutí, které může, ale nemusí vést k obrácení k Bohu. Zároveň však tato věrouka mluví o milosrdném Bohu, který nechce dopustit, aby hříšník zahynul v odloučení a v rozporu s vírou.

Ti, kteří činili při svém životu zlo, budou, dle katolické věrouky, při posledním soudu vzkříšeni, aby mohli být odsouzeni a odejít do věčného trápení, zatímco ti, kteří činili dobro, budou vzkříšeni k životu. Pro věčně trpící pak již nebude existovat cesta zpět, k nápravě. Podle katolického učení si však tito věčně trpící vybrali svou cestu dobrovolně, zcela svobodně, tím, že odmítli zachovat zákon Boží. Všichni křesťané tedy mají podle tohoto učení usilovat o vykoupení, tedy o záchranu duší, aby byly od věčného utrpení v pekle uchráněny.

V pekle se, kromě trpících hříšníků, mohou vyskytovat:

  • Ďábel či démon je dle mnoha náboženských věrouk odpůrce Boha, jeho snahou je odvést člověka od Boha, k tomu však potřebuje svobodné rozhodnutí člověka. Ďáblů může být i více, mohou se vyskytovat i arciďáblové a celá hierarchie pekelných mocností. Většina zdrojů však mluví jen o jednom ďáblovi, který je znám pod větším počtem z níže uvedených jmen. Podle části křesťanské systematické teologie, tzv. démonologie, je ďábel (démon či démoni) vládcem pekla – padlý anděl, který činí zlo a pokouší člověka k hříchu, svádí ho z cesty víry. Podle některých zdrojů ale existují i démoni, kteří nejsou padlými anděly.
  • Satan je dle křesťanů jméno pro ďábla, vyskytující se v Novém zákoně, odpůrce Boha a Krista
  • Archanděl Lucifer byl v antické mytologii Světlonoš, zosobnění Jitřenky, v křesťanské nauce se jedná o knížete pekel, o označení pro Satana, čerta. Je to nejdůležitější z padlých andělů.
  • Belzebub je v judaismu původce veškerého zla, v křesťanství vládce říše mrtvých, opět označení pro Satana.
  • Čerti v křesťanské lidové slovesnosti jsou označením pro ďábla, démona, Satana, padlého anděla, v českém lidovém podání je to obvykle hloupá bytost s kopyty, rohy a ocasem. V případné hierarchii jsou nejníže.

Středověké ztvárnění pekla od Herrada von Landsberg (okolo 1180)
xx4.jpg
Autor: Herrad of Landsberg, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=440837

Freska v Kláštere Moldovița, Rumunsko
xx5.jpg
Autor: Aw58 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=24491144

Zdroje: Wikipédia Wikipedie