Choď na obsah Choď na menu
 


14. 10. 2017

Kostel Panny Marie Sněžně - Praha - história

Neďaleko dolnej časti Václavského námestia v Prahe sa nachádza veľký kostol, ktorý má dlhú a zaujímavú históriu. Je to zvláštny pocit byť v tomto kostole, poznať jeho históriu a prechádzať sa ňou, vnímať predmety a steny, ktoré toho veľa videli, vidieť modliacich sa veriacich, ale i všetko obdivujúcich a krásou kostola uchvátených turistov. Priblížme si teda niečo z histórie Kostela Panny Marie Sněžně v Prahe.

oddelovnik-----600.jpg

Wikipédia okrem iného píše:

praha_kostel_panny_marie_snezne_vstup.jpgChrám Panny Marie Sněžné byl založen roku 1347 císařem Karlem IV. (podle dobových zápisů byl založen dne 3. září 1347, tedy jeden den po korunovaci Karla IV. a Blanky z Valois) jako trojlodní bazilika a budoucí korunovační chrám s klášterní svatyní řádu karmelitánů. Karel IV. daroval spolu se založením kláštera řádu karmelitánů (který byl od roku 1245 žebravým řádem, tedy neměl vlastní statky) dřevo, z něhož byl postaven sál pro jeho korunovační hostinu, a velký pozemek. Z pronájmu severozápadní části pozemku (na němž byly postaveny domy a krámy Kurného trhu) řád dále získával finance na stavbu kostela. Další příjmy mu plynuly z odpustků a příspěvků měšťanstva.

Z původního projektu chrámu, který byl zamýšlen jako 100 metrů dlouhá dvouvěžová stavba, jejíž výška střední lodi měla dosahovat 40 metrů, byl dokončen pouze presbytář (vysvěcený roku 1379), základy vstupní části, "krásná věž" a klášter, tedy pouhý zlomek plánované stavby chrámu, který měl soupeřit se Svatovítskou katedrálou a s klášterním kostelem cisterciáků na Zbraslavi.

Stavba věže a lodi síňového chrámu byla podle zjištění archeologického výzkumu Julie Richterové z roku 1981 zahájena počátkem 15. století, ale přerušily ji husitské války. V té době zde působil husitský kazatel Jan Želivský. Staveniště kostela bylo nalezeno na dnešním Jungmannově náměstí vedle Jungmannova pomníku a pod ním. Během husitských válek byl objekt poničen (mimo jiné z věže sestřelen zvon), dále pak zůstal řeholníky opuštěn, pustl a chátral. Koncem 15. století se řeholníci vrátili, ale neměli kde bydlet. Roku 1566 došlo ke zřícení gotické klenby kostela.

Roku 1603 císař Rudolf II. daroval klášter s kostelem františkánům. Roku 1611 za vpádu pasovských vojsk zfanatizovaná lůza klášter napadla a povraždila čtrnáct mnichů, kteří byli roku 2012 blahořečeni jako Čtrnáct pražských mučedníků.

Kostel byl dostavěn roku 1625 a téhož roku 14. května vysvěcen pražským arcibiskupem Arnoštem Harrachem, vnitřní zařízení pokračovalo až do 2. poloviny 17. století, kdy byl dostavěn také klášter. Na nádvoří vyrostla jednolodní porciunkulová kaple (při rekonstrukci kláštera počátkem 20. století zbořená).

Po roce 1606 se nedokončený a zchátralý komplex dočkal oprav od svých nových majitelů – bosých františkánů, jimž císař Rudolf II. ruinu postoupil. Zřícená gotická klenba byla nahrazena renesanční konstrukcí (síťová renesanční klenba s malbami hvězdné oblohy, Panny Marie, Nejsvětější Trojice a svatých) a byla zbudována vstupní přístavba s kruchtou. Presbytář původně zamýšlené stavby dnes slouží jako kostel. Se svou výškou 31,5 metru je jednou z nejvyšších chrámových staveb v Praze. Klášter byl obnoven v barokním slohu až po polovině 17. století. Zbytky gotického zdiva postranních lodí zůstaly zachovány v barokních kaplích zasvěcených Panně Marii a Janu Nepomuckému.

kostel_panny_marie_snezne_int3.jpg

Obr.1
Vstupní portál chrámu
Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40015231

Obr.2
Interiér chrámu s barokním oltářem
Autor: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=46646723


Zdroj: Wikipedie

oddelovnik-----600.jpg

Na stránke Farnosti Panny Marie Sněžné v Praze sa v článku "Františkáni u Panny Marie Sněžné" píše:

Příchodem Františkánů - řádu Menších bratří-observantů začíná nové období dějin našeho kostela a kláštera. s Boží pomocí, přes řadu nepříznivých období, počínaje rokem 1611, přes dobu Josefa II. i komunistické pronásledování dosud trvá a věřme že vytrvá.
Řád sám vznikl r. 1517 jako přísnější větev původního řádu minoritů a do našich zemí přišel zásluhou sv. Jana Kapistrána. Původně byly české kláštery františkánů součástí rakouské provincie řádu, v r. 1467 ustavena samostatná česko-moravská provincie sv. Václava, která sídlí právě v klášteře u P.Marie Sněžné.
Pražský klášter nebyl sice prvním domem Minoritů observantů u nás, v samotné Praze pobývali Františkáni v letech 1461-1483 v býv. klášteře při dnes zrušeném kostele sv. Ambrože, nyní dům u Hybernů, řada starších klášterů byla založena již v 15. století mimo Prahu. Náš klášter byl založen v době citelného oživení katolického života v době Rudolfa II.
První jednání začala r. 1603, kostel a klášter byly pak františkánům odevzdány definitivně r. 1606, přes určité námitky karmelitánů, kteří posléze obdrželi jako náhradu kostel sv. Havla, při němž zbudovali nový klášter.
Obnova kláštera u P.Marie Sněžné byla významnou událostí v životě katolické Prahy. Základní kámen položil sám nejvyšší kancléř Zdeněk Vojtěch Popel z  Lobkovic v r. 1604, významným dobrodincem kláštera se stal Jan starší z  Talmberka.
Františkáni se po svém příchodu ihned pustili do plnění svých úkolů, mezi než patřila jak činnost kazatelská, tak i jejich širší působení na poli disputací s  jinověrci a jejich získávání pro katolickou církev. v tehdejší Praze to byla ovšem role nevděčná a události, které vyvrcholily mučednickou smrtí 14 bratří v  roce 1611 jsou toho důkazem.
Velká péče byla ovšem od počátku věnována i obnově kostela a kláštera. Hlavní obnovitelské úsilí se soustředilo na kostel, jehož torzo, chór kdysi tak velkoryse projektovaného kostela byl zaklenut dnešní klenbou. Ta, ačkoliv vysoká 33 m, zdaleka nedosahovala výše původní klenby gotické. Kostel byl uzavřen novou západní stěnou a dostal svou dnešní podobu, klášter sám jen upraven, zatímco jeho výraznější přestavba je dílem až pobělohorským.
Prvních 17 bratří přišlo do opraveného kláštera v roce 1607, avšak po masakru roku 1611 byl fakticky znovu osazen novými řeholníky. Samo předbělohorské období nebylo ani potom pro Františkány jednoduché, uklidnění a možnost skutečné obnovy kláštera nastala po roce 1620.
Byly opraveny a rozšířeny klášterní budovy, ve druhé pol. 17. století vznikly boční kaple v nádvoří v prostoru nedokončené lodi. Dokončena byla i vnitřní výzdoba kostela, pocházející zčásti ještě z doby Rudolfa II, zbudován oltář z  nadání Jana z Talmberka, jehož znak lze spatřit nad hlavním oltářním obrazem. Svou dnešní tvářnost v zásadě dostala i klášterní zahrada.
K nejstarším částem výzdoby patří malby na klenbě s postavami františkánských světců a mariánským monogramem v presbytáři vč. monogramu Rudolfa II. z doby po r. 1620 pocházejí postavy fratišk. světců na stěnách, připisované sochaři Arnoštu Heidelbergerovi, který se svou dílnou je autorem i rozměrného hlavního oltáře z roku 1649-51, nejvyššího oltáře v Praze. z počátku 17. století je i  mramorování stěn a přípor, stejně jako v 19. stol. zaniklé sgrafito na průčelí kostela. Portál kostela je z druhé pol. 17. stol.
V průčelí fary se zachovala část pozdně renes. úpravy s kamennými polosloupy, pojatá později do budovy fary.
V nádvoří před kostelem, tvořícím jakýsi ambit pak byla postavena samostatná kaple P. Marie Královny, zvaná Porcinculská, pohřební kaple Talberků (zbořena koncem 19. století). Celý kostel a klášter tak dostaly onu tvář, která se, až na stavbu fary od těch dob zásadně nezměnila.
V 18. století dochází jen k drobným změnám, kdy v nádvoří naproti kapli P. Marie pomocné neboli Pasovské, vzniká kaple sv. Jana Nepomuckého, zatímco dvě kaple sv. Brikcí a sv. Hedviky na západní straně pohltila později budova fary. Sv. Jan Nepomucký byl ovšem v kostele připomenut ještě jednou - na fresce v  kapli sv. Antonína pod kruchtou vlevo, kde oba světci společně ukazují svůj jazyk - jeden proto, že mluvil, druhý, že dokázal mlčet.
V první polovině 18. století vznikly v kostele 4 boční oltáře a kazatelna.
K významným činům tohoto období patří vybudování klášterní knihovny nad kaplí sv. Jana Nepomuckého v r. 1678 a umělecky vybavené v 18. století, jedné z  nejkrásnějších a málo známých klášterních knihoven v Praze.
Nastalo delší období klidného života kláštera, i když ne bez souvislostí s  některými významnými událostmi, které zasáhly do jeho života, jako byl např. mor v r. 1680 nebo 1713, kdy se františkáni nabídli ke službě nemocným. Byla to i  doba snah o blahořečení 14. bratří umučených r. 1611 za P. Bernarda Sanniga, ovšem neúspěšná. Slavnosti, konané r. 1680 na památku těchto mučedníků se zúčastnil osobně císař Leopold s manželkou.
Konec tomuto období učinily reformy Josefa II, které život kláštera utlumily na řadu let. Dekretem z r. 1780 císař klášter sice, jako řadu jiných přímo nezrušil, ale zasáhl do jeho života výrazným omezením a především tím, že řádu odňal kostel i faru, k níž byla přidělena farnost od zrušeného kostela Panny Marie na Louži na Starém Městě. Klášteru bylo zakázáno přijímat novice, čímž byl prakticky zamezen jeho další rozvoj. Klášteru byla odňata i klášterní nemocnice. Noviciát byl obnoven až ve 30. letech 19. století.
Kaple sv. Hedviky a sv. Brikcí v západní části nádvoří byly pak podle projektu Fr. Zelinky přestavěny v dnešní farní budovu P. Marie na Louži a provoz kostela a kláštera oddělen. Kostel byl sice v majetku řádu ponechán, včetně povinnosti jej udržovat, ale jeho používání dáno do pravomoci faráře světského. Tento stav byl napraven až r. 1924, kdy byla fara a její správa vrácena řádu.
V souvislosti s přenesením fary P. Marie na Louži a jejím zbořením byly k P. Marii Sněžné přeneseny i některé části mobiliáře, zejména pozdně gotická křtitelnice z r. 1480 a dva svícny z konce 17. století, cenná díla raného baroku.
V době užívání fary a kostela světským farářem chátrala i kaple Panny Marie Královny, používaná jako kůlna a posléze zbořená v závěru 19. století.
Regotizační úsilí zasáhlo kostel P. Marie Sněžné jen částečně, zejména úpravou průčelní stěny odstraněním sgrafitové výzdoby fasády a pořízením nového mozaikového obrazu Madony. Velmi citlivě byla naopak provedena restaurace interiéru kostela v r. 1930, v níž se harmonicky snoubí vše, co sem přidávala staletí jeho vývoje.
V meziválečném období se rozvíjel duchovní život kláštera, který je spojen např. se jménem teologa Jana Ev. Urbana OFM, autora řady významných teologických prací, které dnes znovu vycházejí.
Nová rána, trpce připomínající pohnuté dějiny v husitském období, přišla v  podobě státního zásahu v r. 1949-50. Po pádu diktatury 1989 se do kláštera vrátilo zpočátku jen několik z těch řeholníků, kteří byli odtud vyhnáni, dnes ovšem klášter žije opět novým životem, vyšla z něho od té doby již řada nových, mladých řádových kněží. z událostí tohoto období je v živé paměti návštěva řádového generála v r. 1990, který byl radostně uvítán v prostorách zdejšího chrámu členy české provincie františkánů za účasti mnoha věřících.
Po některých úpravách v budově kláštera i fary proběhla i oprava exteriéru kostela, zvláště krovu a střechy, které byly za dlouhou dobu neúdržby ve špatném stavu. Postupně, s ohledem na finanční možnosti, se uskutečňuje i celková oprava a restaurování interiéru, který ožil původní živostí renesančních maleb na stěnách i v obnovené kráse hlavního a dvou bočních oltářů. Další z oltářů, nesoucí Rainerův obraz Zvěstování, bude restaurován v nejbližší době. Mimo život vlastního kláštera se rozvíjí i život farnosti, nejen jako centrum duchovního a  liturgického dění, ale i jako místo společenského setkávání a růstu farní pospolitosti.

Zdroj: http://pms.ofm.cz/frant.html

oddelovnik-----600.jpg

Toľko v krátkosti k časti histórie tohto kostola. Ak ho navštívite, neoľutujete ...