Choď na obsah Choď na menu
 


2. 4. 2017

Karel IV. - jeho milenky a manželky

k01.pngKarel IV. (14. května 1316, Praha – 29. listopadu 1378, Praha) byl jedenáctý český král, vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Karel IV. byl římsko-německý král od července 1346 a od roku 1355 císař římský. Byl také italský (lombardský) král od roku 1355, burgundský (arelatský) král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků.

Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské, a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské.

Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky. Svou moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše.

Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného Karlova mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Spolu s otcem započali se stavbou Svatovítského chrámu. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem a to hlavně díky své obratné sňatkové politice.

k02.pngManželky - 

  • Blanka z Valois
  • Anna Falcká
  • Anna Svídnická
  • Alžběta Pomořanská

Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin a v roce 2005 s převahou zvítězil v anketě Největší Čech.

Zdroj: Wikipedie

Milenky - Italská a francouzská kráska

Podle všeho byl Karel IV. i pěkný proutník, který podléhal kouzlu žen. Historikové s jistotou vědí jen o dvou milenkách. „Poprvé se zapletl ve svých sedmnácti letech v Itálii, kde dlel tenkrát se svým otcem. Během karnevalu v Lucce upadl do osidel nemanželského styku a dost to potom prožíval,“ vypráví o králově úletu historik a profesor Čornej Nedělnímu Aha!.

Tenkrát žil s milovanou Blankou z Valois, vůči které ho trápilo svědomí. „Dost se trápil a 15. srpna 1333 o velkém svátku Nanebevzetí Panny Marie měl sen, ve kterém se mu zjevil archanděl. Ten jeho vzdálenému příbuznému uťal hlavní úd, čímž ho potrestal za hřích smilstva. Karel se zanedlouho svěřil se svým snem otci, ale ten mu řekl, že snům nevěří. Následně přišla zpráva, že dotyčný muž zahynul při dobývaní hradu,“ říká o králově zpytování Čornej.

Druhá kráska, jíž král neodolal, byla Francouzka. Tehdy byl císař na návštěvě Avignonu a Burgundska, kde byl korunován na burgundského krále. „Když mu pak dotyčná přivedla při poslední návštěvě Paříže v lednu 1378 ukázat svého dvanáctiapůlletého syna, bez mrknutí oka ho uznal jako svého nelegitimního potomka. Postaral se o jeho hmotné zabezpečení. Víme jen, že se jmenoval Guillaume (Vilém), ale nevíme, co s ním bylo dál. Jeho stopy se ztrácí,“ řekl Nedělnímu Aha! přední český historik, profesor Petr Čornej.

Zdroj: http://promuze.blesk.cz/clanek/pro-muze-historie/394020/zeny-karla-iv-otec-vlasti-byl-pekny-proutnik-mel-milenky-a-dokonce-nemanzelskeho-syna.html?kapitola=486890

Karel IV. na české stokorunové bankovce

k03.jpg

Zdroj: Wikipedie

Socha Karla IV.

kho62d89d_profimedia_0231048127--1-.jpg

Zdroj: http://www.knihovnanm.cz/articles/116

You Tube -

oddelovnik-----600.jpg

Prvá manželka - Blanka z Valois (1316–1348) †32

ooo.pngBlanka z Valois (francouzsky Blanche de Valois, 1316 – 1. srpna 1348, Praha) byla česká a římskoněmecká královna a moravská markraběnka, první manželka českého a římského krále (později císaře) Karla IV. Lucemburského.

♦♦♦

Markétu s blonďatou hřívou si Karel bral už v sedmi letech, ovšem jako manželé spolu začali žít až v době pohlavní dospělosti. Drobné Markétě, která měřila 159 cm, se kvůli světlým vlasům říkalo Blanka. S Karlem se znali už jako děti a dokonce spolu vyrůstali.

Právě ona byla tou, kterou Karel opravdu miloval.  

„Karel IV. měl čtyři manželky a všechny sňatky byly čistě politické. Jen o dvou z nich můžeme říct, že mezi manželi pravděpodobně existoval citový vztah, obapolná láska. První byla stejně stará Markéta z Valois,“ říká přední český historik, profesor Petr Čornej Nedělnímu Aha!.

„Formálně byli s Karlem sezdáni již v sedmi letech, ale žít spolu začali až poté, co dospěli k bodu fyzické dospělosti. Předtím spolu vyrůstali a hráli si jako děti. Blanka zemřela, když bylo Karlovi dvaatřicet,“ pokračuje ve vyprávění Čornej.

Blanka se stala českou královnou v roce 1347 a zhruba po roce, ve věku dvaatřiceti let, zemřela. Podle ostatků zřejmě po delší nemoci, mohlo se jednat o tuberkulózu. Podle kronikářů uměla královna nádherně vyšívat.

S Markétou měl Karel dvě děti Markétu (†14) a Kateřinu (†44).

oooo.jpg

Zdroje:
Wikipedie
promuze.blesk.cz

oddelovnik-----600.jpg

Druhá manželka - Anna Falcká (1329–1353) †24

uuu.pngAnna Falcká (26. září 1329 – 2. února 1353, Praha) byla česká a římská královna, dcera rýnského falckraběte Rudolfa II. a Anny Korutanské (Tyrolské). Byla druhou manželkou českého a římského krále Karla IV. Lucemburského. Jejím prastrýcem, strýcem její matky Anny, byl bývalý český král Jindřich Korutanský.

♦♦♦

1. listopadu 1349 byla Anna slavnostně korunována českou královnou ve Svatovítském chrámu.

17. ledna 1350 se Anně v Praze narodil vytoužený syn Václav, který ale ve věku necelých dvou let, 28. prosince 1351, zemřel. Třináct měsíců nato, 2. února 1353, zemřela v Praze i Anna Falcká ve věku třiadvaceti let.

Karel se tak v sedmatřiceti letech stal podruhé vdovcem.

„V případě Anny Falcké se jednalo o ryzí politický sňatek, kterým Karel získal na svou stranu kurfiřta Rudolfa Falckého. Anna však brzy zemřela,“ řekl nedělnímu Aha! historik a profesor Petr Čornej.

S Karlem se brali roku 1349 a na podzim téhož roku byla korunována českou královnou. V té době byla již těhotná a Karlovi dala prvního mužského potomka Václava. Ovšem ten zemřel ještě jako kojenec. Matka ho přežila jen o několik měsíců.

Anna byla velmi drobná, měřila něco málo přes 150 cm a Češi prý tuto panovnici neměli moc v lásce. Pro její charakteristický hlas ji přezdívali „Mečka“.
Děti: Václav (†1)

vvv.jpg

Zdroje:
Wikipedie
promuze.blesk.cz

Anna Falcká, nenápadná česká královna

Ano, podle jména ji samozřejmě známe. Ostatně vychrlit všechny čtyři vladařovy manželky zvládá každý sedmák. Proč se ale Karel rozhodl právě pro ni? Když v roce 1348 nečekaně zemřela Karlova první žena, tehdy dvaatřicetiletá Blanka z Valois, Karel si zoufal. Původně politický sňatek uzavřený v dětství na francouzském dvoře se změnil v láskyplné harmonické manželství. Blanka byla milována nejen Karlem, ale celým národem, s nímž se okamžitě po příchodu do Čech sžila.

Karel je tedy bez ženy, s níž měl jen dvě dcery, ale také bez mužského dědice. A to bylo v jeho postavení na pováženou. Nemůže zůstat sám, tak se brzy poohlíží po vhodné nevěstě. Tou by mohla být Isabel, šestnáctiletá dcera anglického krále Eduarda III. Karel se dokonce osobně v této záležitosti angažuje! Vše je už domluveno…

Jenže na poslední chvíli najednou couvá. Obrací své zraky k falcké větvi rodu Wittelsbachů, s nimiž nemá zrovna ty nejlepší vztahy. Co tak to změnit a získat nepřátele na svou stranu? V tom byl přece Karel mistr. A tak se rozhodne pojmout za manželku Annu Falckou, dvacetiletou dceru falckraběte Rudolfa. Začne okamžitě jednat. Nevěsta mu přináší věnem území v okolí Sulzbachu v hodnotě 6000 hřiven stříbra. A také dědický nárok na panství svého otce v případě, že ten zemře bez mužských potomků.

Jak taktně zrušit již dohodnutý anglický sňatek? Karel byl rozený taktik, takže vše zvládl tak obratně, že nedošlo ke znepřátelení s Anglií, což by bývalo bylo logické.

V březnu 1349 se tedy konala v Bacharachu svatba a následně v červenci byla v Cáchách Anna Falcká korunována římskou královnou. 1. listopadu ve svatovítském chrámu  pak i královnou českou. Karel s tím spěchá, Anna je totiž v pokročilém stupni těhotenství. Vladař věří v syna, a ten se musí přece narodit korunované české královně!

O dětství Anny Falcké prameny mlčí, možná by ji historie ani nezaznamenala nebýt sňatku s Karlem. Sama nemá ambice zasahovat Karlovi do politiky. Z tohoto pohledu se jeví jako ideální ženuška. Když v lednu 1350 přivádí na svět očekávaného dědice, Karlovo štěstí nezná mezí. Raduje se i celá zem. Synek dostává jméno Václav po českém patronu – jako dostal kdysi také jeho otec. Právě narozenému chlapečkovi ihned vybírá nevěstu. Je to jedenáctiletá Anna Svídnická, dědička Svídnicka, polského území, na které má Karel zálusk. Věkový rozdíl? Ten nikoho v danou chvíli nezajímá.

Jenže štěstí netrvá dlouho. Nejdříve Karel na podzim 1350 záhadně onemocní a je na několik měsíců upoután na lůžko. Má smrt na jazyku. Teorie o jeho nemoci se různí. Byl to úraz páteře po pádu z koně? Zlí jazykové ale tvrdili, že byl snad otráven. Vlastním bratrem? Také se šeptalo, že za tím vším je Anna Falcká. Prý mu špatně namíchala nápoj lásky! A tím ho prý nechtěně otrávila. Vedena snahou zachovat si jeho lásku, přidala mu prý do pokrmu jakýsi kouzelný prostředek, který působil jako jed. To prý tvrdil florentský kronikář. Ať už byla pravda jakákoli, Karel se naštěstí uzdravil. Brzy ho ale postihne rána další. V necelých dvou letech umírá na konci prosince 1351 dědic Václav. A za třináct měsíců umírá i jeho matka Anna. Spadla prý z koně a zlomila si vaz. Nebylo jí ještě 24 let… Objevují se i jiné spekulace o smrti královny. Karel je opět sám. O nevěstě má hned jasno. Stane se jí Anna Svídnická, původní snoubenka jeho zemřelého synka. Ožení se s ní za čtyři měsíce.

Zdroj: http://zena-in.cz/clanek/anna-falcka-nenapadna-ceska-kralovna

oddelovnik-----600.jpg

Tretia manželka - Anna Svídnická (1339–1362) †23

Malba Karla IV. a Anny Svídnické na Karlštejně 
aaa0.jpeg

aaa1.pngAnna Svídnická (německy Anna von Schweidnitz, polsky Anna Świdnicka, 1339 – 11. července 1362, Praha) byla česká královna a římská královna a římská císařovna, třetí manželka římského císaře a českého krále Karla IV. Lucemburského.

Anna byla jedinou dcerou svídnického knížete Jindřicha II. Svídnického, který zemřel, když byly Anně čtyři roky, a uherské princezny Kateřiny.

V jedenácti letech byla přislíbena Václavovi, novorozenému synovi římskoněmeckého a českého krále Karla IV. Když ovšem Karel o syna přišel a zemřela i jeho tehdejší manželka Anna Falcká, ucházel se o Annu sám. Annin strýc, svídnicko-javorský vévoda Bolek II. z manželství totiž neměl děti a Anna byla jeho dědičkou. Tento naplánovaný sňatek byl částí strategie, kterou nastolil už Karlův otec Jan Lucemburský - získat pro českého krále kontrolu nad piastovskými slezskými knížectvími.

Pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic si Karlovým jménem vyžádal u papeže Inocence VI. papežskou dispenc kvůli příbuzenství ženicha a nevěsty.

Díky tomuto sňatku Karel k zemím Koruny české připojil Horní a Dolní Lužici. Slavná svatba Karla a Anny Svídnické se konala zřejmě v červnu 1353 v Budíně a českou královnou byla mladičká Anna korunována o dva měsíce později. Na svatbě byli přítomni Albrecht II. Rakouský, Ludvík Uherský, Ludvík Braniborský, Rudolf Saský a vyslanci polského krále Kazimíra III. a benátské republiky.

Dne 9. února 1354 ji Karel nechal v Cáchách korunovat římskou královnou. Římskou císařovnou byla korunována zároveň při Karlově korunovaci římským císařem na Hod boží velikonoční, 5. dubna 1355, v Římě. Korunovace proběhla ve Svatopetrské bazilice a provedl ji papežský legát kardinál Pierre de Colombiers. Při zpáteční cestě se císařští manželé ubytovali v Pise, ale palác, ve kterém nocovali, byl během povstání podpálen, takže Karel IV. a jeho manželka si museli zachránit život útěkem v nočních úborech. Karel brzy odboj potlačil a sedm vůdců povstání dal popravit.

V roce 1358 Anna porodila dceru Alžbětu (1358–1373) a o 3 roky později, 26. února 1361, na císařském hradě v Norimberku syna Václava, který se později stal králem jako Václav IV. Karel se tak konečně dočkal syna a dědice. Před Václavovým narozením byl ve značné výhodě Karlův mladší bratr Jan Jindřich, neboť měl již tři syny. Karel IV. se snažil jednak zajistit kontinuitu lucemburské dynastie v českých zemích a v říši, jednak si chtěl pojistit trvalost připojení slezských dědičných vévodství Svídnicka a Javorska. Naplánoval proto sňatek své tehdy jediné dcery ze svazku s Annou Svídnickou a potenciální dědičky obou vévodství Alžběty s jedním ze synů Jana Jindřicha.

S ohledem na fakt, že nejstarší syn Jošt Moravský byl zasnouben s jedinou neteří a potenciální dědičkou uherského krále Ludvíka Velikého a Jan Soběslav byl tou dobou vychováván v Praze, domnívá se Václav Štěpán, že mělo jít právě o Jana Soběslava. Tento sňatek měl být draze vykoupen poplatkem papeži za udělení dispensu pro manželství osob tak blízce příbuzných. Narození Václava IV. však tento plán proměnilo ve zcela zbytečný.

Při porodu třetího dítěte 11. července 1362 Anna Svídnická zemřela a s ní i bezejmenný potomek.

Děti: Eliška (†15), Václav IV. (†58)

Zdroj: Wikipedie

Nazýval ji svou „nejdražší chotí“ (Anna Svídnická)

Anna byla jediné dítě Jindřicha Svídnického, mladšího knížecího syna. Rodiče jí zemřeli, když byla ještě malá. Roku 1326 převzal nad Svídnickem vládu Annin strýc zvaný Bolko Parvus (=Malý). Byl velice zdatným a neprůstřelným panovníkem. Promyšlenou politikou totiž vytrvale bránil pokusům o připojení Svídnicka k České koruně, o což se velice snažil Jan Lucemburský.

Bolko Parvus měl také vysoce postavenou pratetu - uherskou královnu Alžbětu, zvanou Polská, jelikož byla dcerou krále Vladislava Lokýtka a Jadwigy, což byla sestra Anniny babičky Kunhuty, provdané kněžny Svídnické. A královna Alžběta se malé osiřelé holčičky ujala a vzala ji k sobě na vychování. Na budínském královském dvoře žila Anna skoro deset let. Hlavně mezi spoustou piastovských příbuzných, kteří přišli do Uher s Alžbětou jako její doprovod. Alžběta dokonce zřídila na svém dvoře jakýsi sňatkový ústav pro panovnické dcery všech úrovní. Urozené dívky dostávaly dobré jazykové a literární vzdělání, dokonce se naučily číst a psát, což moc obvyklé nebylo. A zatímco se učily jemným francouzským mravům, kolem nich se domlouvala vysoká politika. Už i proto, že Alžběta Polská měla velkolepý dvůr s obdobnou hierarchií úředníků, jako její královský manžel Karel Robert z Anjou.

Maličká Anna se kamarádila se vznešenými princeznami. Jednou z nich byla Markéta Lucemburská, dcera českého a římského krále Karla z jeho prvního manželství s Blankou z Valois. Byla nevěstou uherského kralevice, jelikož i ona byla poslána na vychování k Alžbětině dvoru. Nejvíce si prý Anna rozuměla s přepůvabnou Alžbětou, dcerou bosenského bána. K této dívce jedna poznámka, neboť život dělal veletoče už ve středověku. Alžběta Bosenská se totiž po smrti čtrnáctileté uherské královny Markéty Lucemburské stala její nástupkyní. Provdali ji za ovdovělého mladého krále Ludvíka Velikého z Anjou, tedy syna Alžběty Polské, její „vychovatelky“.

Ale ještě předtím, než se tohle všechno událo, rostla Anna den za dnem do stále větší krásy. A to doslova, jelikož ji historie označuje za jednu z nejkrásnějších žen své doby. Byla samozřejmě velice žádoucí partií. Ale půvab nebyl v tomhle směru hlavní. Zájem byl hlavně o Annino budoucí dědictví - knížectví svídnické a javorské. A tak, když se konečně v Čechách narodil roku 1349 kralevic Václav, začal král Karel jednat. V prosinci následujícího roku uzavřel s Anniným strýcem Bolkem smlouvu o budoucí svatbě tehdy jedenáctileté Anny a ani ne ročního Václava. Bylo dohodnuto, že pokud se ještě Bolkovi nenarodí syn (žádného neměl), převezme v budoucnu vládu nad knížectvím mladý pár. Jenže, když po vánocích roku 1350 maličký český kralevic zemřel, celý plán šel do kytek taky.

To asi s Karlem dost zamávalo. Jenže za rok a kousek bylo zase všechno jinak. Tehdy král ovdověl podruhé, když v únoru roku 1353 zemřela Anna Falcká. A teď sledujte tu rychlost:
Už 10. března 1353 se na dvoře rakouského vévody Albrechta Habsburského ve Vídni sešly všechny vznešené hlavy zemí sousedících se Svídnickem. A s nimi Bolek Parvus, král Karel s bratrem Janem Jindřichem Lucemburským, pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, říšští duchovní kurfiřti, velvyslanec benátského dóžete a uherský král Ludvík jako zástupce polského krále Kazimíra. Karel se na potlachu vzdal lenní svrchovanosti nad Mazovskem. Ve prospěch Polska. Načež dostal souhlas s vtělením Javorska a Svídnicka do zemí Koruny české a souhlas ke sňatku s Annou. Navíc byl ještě dohodnut sňatek Karlovy dcery Kateřiny s Rudolfem, synem vévody Albrechta. Poté arcibiskup Arnošt z Pardubic okamžitě vyrazil do Avignonu, aby získal od papeže dispens, jelikož Karel a Anna Svídnická byli vzdáleně příbuzní.

Všechno klaplo, a tak mohl Karel koncem května vyrazit na svatbu do Budína. Bylo mu třicet sedm let, jeho nevěstě čtrnáct. Před svatbou ještě stihl z bývalého zetě Ludvíka vyrazit potvrzení, že se vzdává veškerých nároků na území, které bylo ve hře. Načež se hned konala svatební veselice, pravděpodobně těsně po 27. květnu. Podotýkám, že od smrti Anny Falcké uběhly jen tři měsíce a kousek. A možná šlo dokonce o svatbu dvojitou, jelikož se zřejmě ve stejné době oženil i mladičký královský vdovec Ludvík s Alžbětou Bosenskou.
Karel se z Budína vrátil do Čech a Anna ho následovala až o měsíc později. Vzápětí společně vyrazili do Svídnice, kde byly dotaženy veškeré formality a sepsány příslušné listiny. Karel Anně přiznal plat ve výši 15 tisíc hřiven pražských grošů a jako zástavu jí připsal tři věnná města - Hradec Králové, Poličku a Vysoké Mýto.

Konečně byla česká noha ve svídnickém nohávě. A mohlo se přistoupit ke korunovaci Anny českou královnou. Soudobý kronikář František Pražský konstatoval, že „téhož roku (1353) se Karel IV. oženil s dcerou bratra svídnického vévody Annou. Na českou královnu byla korunovaná 28. července téhož roku při slavnostní mši. Tato Anna je třetí manželkou pana krále.“

Krátce po korunovaci odjel Karel do německých oblastí říše. Několik měsíců cestoval po městech, vedl diplomatická jednání, ale také se věnoval svému největšímu hobby. Kde to jen šlo, skupoval další a další svaté ostatky. Především ale připravoval půdu pro svou císařskou korunovaci a trasoval korunovační cestu k papeži do Říma. Ale aby tohle klaplo, musela být Anna napřed korunována královnou římskou. Stalo se tak v Cáchách 9. února roku 1354.

Organizační práce se dařila, takže v říjnu stejného roku odjel Karel do severní Itálie. Korunovační jízda byla na spadnutí. Šestnáctiletá královna dorazila do Pisy v lednu roku 1355, kde už na ni čekal manžel. Karlův dechberoucíí dvůr už byl sešikován a spojil se s Anninou velkolepou družinou, kterou vedl pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic a nejvyšší český maršálek Čeněk z Lipé. K ruce měla Anna také šestnáct dvorních dam. Jako ochranka byli součástí korunovační jízdy slezští vévodové, říšská knížata a čeští rytíři s početným vojenským doprovodem.

Pompézní Karlův a Annin průvod vyjel z Pisy 22. března a na pár dní se zastavil v Sieně. K branám Říma dorazila korunovační jízda 2. dubna. Traduje se, že Karel nejdříve šel do věčného města převlečený za poutníka. Aby ohledal terén a pořádně si Řím prohlédl. Prý tomu tak bylo hlavně proto, že se Karel papeži zavázal pouze k jednomu dni pobytu. A tak teprve nazítří vjeli všichni do věčného města se vší nádherou. Po obřadu korunovace na císaře a císařovnu následovala triumfální jízda městem. Davy jásaly, zvony zvonily a z průvodu létaly stříbrňáky na všechny strany.

Po opulentní hostině celý císařský průvod Řím opustil, jak Karel - už konečně IV. - slíbil. Všichni se vrátili do základny v Pise. Zajímavé je dobové svědectví, že během pobytu císařského páru vypukly ve městě lidové bouře. Palác, kde nocovali Karel s Annou, povstalci v rámci pouličních bojů podpálili. A jelikož se oheň rychle šířil, museli si císařští manželé zachránit život útěkem pouze v jakémsi středověkém pyžamu. Pisa pak musela vyplatit odškodné za zničené šaty a klenoty. Dělalo to údajně sedm tisíc zlatých...

Anna se poté v doprovodu Arnošta z Pardubic a kancléře Jana ze Středy vrátila do Čech. Karel se svojí družinou zvolil zajížďku přes Německo. Aby tam konečně všichni viděli, kdo je jejich pánem...

Na vánoce už byli Karel a Anna zase spolu. Slavili je v Norimberku. Byly to šťastné dny, jelikož těsně předtím se projednala Zlatá bula - první část Karlova říšského zákoníku. Následných slavností se Anna účastnila jako nejvýše postavená žena západu. Se zlatou císařskou korunou na hlavě.

Karel s Annou hodně cestovali. Hlavně do Uher a Německa zajížděli často. A taky měli řadu velice zajímavých přátel. Jedním z nich byl Francesco Petrarca, který přijel do Prahy v roce 1356 jako vyslanec Galeazza Viscontiho. S Karlem se znali už z Itálie. Proslulému renesančnímu básníkovi se u nás dostalo natolik skvělého přijetí, že se později rozplýval samou chválou nad vysokou kulturou a nádherou pražského dvora.

Mezitím stíhal Karel na všech stranách budovat. V březnu roku 1357 byl dostavěn hrad Karlštejn, který se se stal nejen soukromou císařovou rezidencí, ale také pokladnicí korunovačních klenotů říšských i českých, dále pak místem korunního archivu a Karlovy sbírky ostatků svatých.

V květnu téhož roku doprovázeli Karel a Anna královnu vdovu Alžbětu Polskou (Uherskou) na pouti ke hrobu sv. Alžběty v Marburgu. Karel IV. dokonce nesl v procesí ostatky světice. Prý hlavně proto, že si chtěl vyprosit potomka. Povedlo se. Anna porodila 18. března roku 1358. Ale zase dceru. Anna byla zoufalá, že o svém zklamání dokonce vlastnoručně napsala Petrarkovi. Naopak Karel se radoval a všem šťastnou zprávu oznamoval. Holčička dostala samozřejmě jméno Alžběta. Zdá se, že Annu Karel IV. opravdu velice miloval. Byl šťastný. Však hned Anně nechal nedaleko Karlštejna vystavět hrad Karlík. A snad i Anna se se situací smířila, když jí do duše promluvil sám Petrarca dopisem z 23. května, v němž jí blahopřál a uvedl jako příklad seznam všech slavných žen starověku...

Nakonec se Anna a Karel dočkali. Dne 26. února roku 1361 se v Norimberku narodil syn. Karel IV. rozesílal dopisy zprávou o následníkovi na všechny strany. Hlavně do Čech, také papeži, říšským knížatům kurfiřtům i městům. Byl asi štěstím bez sebe, jelikož norimberské měšťany na rok osvobodil od říšských daní a vyhlásil všeobecnou amnestii. Slavné křtiny malého Václava (pozdějšího IV.) proběhly 11. dubna v kostele sv. Sebalda, patrona Norimberku. Nemluvně bylo vyváženo zlatem, kteréžto Karel následně věnoval do pokladu kaple v Cáchách. Spolupracoval i papež, jelikož při té příležitosti schválil velké odpustky.

A právě tehdy začal Karel IV. o Anně mluvit a psát jako o „nejdražší choti“. Jenže osud byl tentokrát hodně krutý. Anna totiž velice brzo znovu otěhotněla a 11. července roku 1362 zemřela po porodu i s novorozeným chlapečkem.

Tentokrát Karel asi opravdu truchlil. Oženil se totiž skoro až za rok. Dne 21. května roku 1363 v Krakově. S vnučkou polského krále Kazimíra III. Velikého, Alžbětou (Eliškou) Pomořanskou. A sňatkem s ní elegantně rozbil protilucemburskou opozici, do které se mezitím spikli Habsburkové, uherský král Ludvík a Alžbětin polský dědeček Kazimír...

Zdroj: http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=477608

oddelovnik-----600.jpg

Štvrtá manželka - Eliška (Alžběta) Pomořanská (1347?–1393) †46

aaa2.pngAlžběta Pomořanská (též Eliška, 1346 nebo 1347 – 14. února 1393, Hradec Králové) byla česká královna a římská císařovna.

Byla dcerou pomořanského vévody Bogislava V. a Alžběty, dcery polského krále Kazimíra III. Velikého, a čtvrtou a poslední manželkou českého krále a římského císaře Karla IV. Lucemburského.

S Alžbětou se Karel IV. oženil necelý rok po smrti své třetí manželky Anny Svídnické mimo jiné z diplomatických důvodů: s úmyslem rozbít protilucemburskou opozici vedenou vévodou Rudolfem IV. Habsburským, k níž patřil uherský král Ludvík I., polský král Kazimír, dánský král Valdemar a vévoda Bogislav Pomořanský.

Karel si už takříkajíc zvykl, že své sňatky vždy uzavíral z politických důvodů. Sňatkem s Alžbětou se vlastně bezbolestně zbavil opozice. Honosná svatba se konala 21. května 1363 v Krakově. Alžbětě bylo v době sňatku šestnáct let, Karlovi 47. Necelý měsíc po svatbě, 18. června 1363, byla Alžběta v Praze slavnostně korunována českou královnou z rukou arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Stalo se tak ovšem až tři dny poté, co byl českým králem korunován dvouletý syn Karla a Anny Svídnické, Václav IV. Karel tak zajistil právní nezpochybnitelnost Václavova nástupnictví a vyloučil tak případné nároky na trůn ze strany potomků nové královny. 1. listopadu 1369 byla královna Alžběta v Římě z rukou papeže bl. Urbana V. korunována římskou císařovnou.

Od svých předchůdkyň se Alžběta odlišovala ve více směrech. Byla popisována jako urostlá žena silné postavy a kypící zdravím, po svém otci Bogislavovi rázná, sebevědomá a cílevědomá. Byla nejplodnější z Karlových manželek a během manželství mu porodila šest dětí, z toho čtyři syny – víc než jeho tři předchozí manželky dohromady. V roce 1366 se narodila dcera Anna, pozdější anglická královna, 14. února 1368 se v Norimberku narodil císařův třetí syn Zikmund. Na Pražském hradě se v červnu 1370 narodil Alžbětě druhý syn Jan, pojmenovaný po Janovi Lucemburském. Tamtéž se 13. března 1372 narodil další syn Karel. V roce 1373 Alžběta porodila dceru Markétu, později provdanou za norimberského purkrabího Jana III. Hohenzollerna. V srpnu 1377 se narodil poslední syn Jindřich, rok před smrtí Karla IV.

Karel a Alžběta měli zřejmě harmonické manželství, ostatně nejsou zprávy o tom, že by některé z Karlových manželství problémové bylo. V roce 1371 byl Karel vážně nemocen a Alžběta vykonala pěší pouť z Karlštejna ke katedrále sv. Víta v Praze, aby se modlila za jeho zdraví a na podporu své žádosti přinesla četné dary. Její zřejmě vřelý vztah ke Karlovi se stal vděčným námětem uměleckých děl jako např. Noc na Karlštejně.

Alžběta těžce snášela skutečnost, že Karel oproti jejím dětem upřednostňuje svého syna z předchozího manželství Václava. Dokonce i po Karlově smrti v roce 1378 měla zato, že její synové, princové Zikmund a Jan Zhořelecký, zůstávají v pozadí (svého nejstaršího syna Zikmunda vehementně podporovala ve snahách o získání uherské koruny). Na běh příštích věcí ale pravděpodobně velký vliv neměla.

Alžběta Pomořanská zemřela 14. února 1393 v ústraní na svém sídle ve věnném městě českých královen Hradci Králové. Byla pochována v královské hrobce v katedrále svatého Víta po boku císaře Karla IV.

♦♦♦

Poslední manželkou Otce vlasti byla žena, která lámala meče! Ano, snad nejslavnější manželka Karla IV. Eliška Pomořanská, která císaře přežila o patnáct let. „Čtvrtá manželka byla Alžběta Pomořanská, žena, která lámala podkovy a ohýbala železa. Byla i dost politicky ambiciózní a jejich vztah byl zřejmě značně oficiózní,“ říká Čornej.

Sňatek „z rozumu“ se konal roku 1363, a to v květnu, v červnu téhož roku byla Eliška korunována českou královnou a v listopadu 1368 i římskou císařovnou. Královna, která disponovala neobvyklou silou a vynikala vyšší postavou, při své výšce 169 cm zřejmě převyšovala i samotného císaře, byla prý velmi ctižádostivá a dokonce těžce nesla, že Karel ještě před sňatkem určil jako následníka syna Václava. 

Eliška svého manžela přežila o patnáct let a dala mu šest dětí! Syn Zikmund se dokonce stal císařem.

Děti: Anna (†28), Zikmund (†69), Jan Zhořelecký (†25), Karel (†2), Markéta (†37), Jindřich (†1)

Zdroje:
Wikipedie
promuze.blesk.cz

oddelovnik-----600.jpg

Karel IV.

aqqqq.jpg

Zdroj: zpravy.aktualne.cz

Kterou manželku miloval Karel IV. nejvíce?

Říkalo se o ní, že byla ve své době nejkrásnější panovnicí Evropy. A že ji Karel moc miloval. Po její smrti velice truchlil a teprve téměř po roce se rozhodl oženit znovu. Kdo byla ona žena? Jeho třetí manželka Anna Svídnická.

O soukromí či intimitách středověkých panovníků toho moc nevíme. Úkolem jejich manželek bylo zajistit především mužského dědice. A to byl mnohdy problém. Potýkal se s ním i tak schopný panovník, jakým Karel IV. bezesporu byl.

S první manželkou - stejně starou Blankou z Valois, kterou miloval mladickou romantickou láskou - měl dvě dcery. Blanka bohužel zemřela ve dvaatřiceti letech, a tak byl Karel nucen oženit se podruhé. V manželství s Annou Falckou se konečně narodil vytoužený syn, který dostal jméno Václav. Jenže ten k zoufalství otce zemřel, když mu byly necelé dva roky, a brzy ho následovala i jeho matka. Karel se oženil znovu po necelých čtyřech měsících! Spěchal! Jeho vyvolená Anna Svídnická byla teprve čtrnáctiletá. Není bez zajímavosti, že byla původně snoubenkou jeho malého zemřelého syna. Když tehdy domlouval sňatek, vůbec mu nevadilo, že v době Václavova narození už Anna oslavila jedenácté narozeniny!

Nyní byla ovšem situace jiná. K překvapení celé Evropy se Karel s Annou oženil sám. Opět dynastický sňatek, v tom byl Karel mistr.

Anna Svídnická byla jedinou dcerou svídnického vévody Jindřicha. Svídnicko bylo území ve Slezsku, pro Karla strategické. Jindřich však zemřel, když byly Anně pouhé čtyři roky. A protože Annina matka byla dcerou uherského krále Karla Roberta z Anjou, byla Anna vychovávána v Budíně na dvoře svého strýce  - krále Ludvíka I. Ludvíkovou první manželkou byla Karlova dcera Markéta. Ta však zemřela, když jí bylo pouhých čtrnáct let, aniž dala Ludvíkovi dědice. Takže příbuzenské vazby Karla IV. na Uhry už tu byly.

Karlova třetí svatba se konala v Budíně v květnu 1353 a sešla se na ní evropská panovnická elita. Je jasné, že si od ní Karel v budoucnu sliboval nejen ovládnutí Svídnicka po smrti Annina bezdětného strýce Bolka, ale především sledoval možná cíl ještě důležitější – mít konečně dědice trůnu. Vždyť už mu bylo sedmatřicet! První dítě se však narodilo teprve po pětiletém manželství. A byla to dcera Alžběta. Žádná tragédie – Karel dokázal obratně využít ve svůj prospěch všechny své děti. 

Norimberk je krásné historické město, Karel s Annou zde často pobývali. Frauenkirche na náměstí Hauptmarkt byl založen v letech 1352 - 58 na příkaz císaře Karla IV.

Druhé dítě se narodilo po dalších třech letech a konečně to byl dlouho vyhlížený syn! Opět Václav, jak jinak by se mohl jmenovat? Narodil se v Norimberku, kde manželé často pobývali. Císařova radost neznala mezí! Dalo se to pochopit. Co se na tento okamžik Karel načekal! Zažíval skutečné štěstí a začal se ve vztahu k prvorozenému (žijícímu) synovi chovat dětinsky a zcela iracionálně. Vlastně mu samou láskou prokázal do budoucna medvědí službu.

A pochopitelně miloval i jeho matku Annu. Vždyť byla tak mladá a krásná! Miloval ji více než Blanku nebo Annu Falckou? Říká se to, ale kdo ví? Tolik si sliboval od budoucnosti s ní. Jenže ani Anně nebylo dopřáno dlouho žít. Zemřela při porodu třetího dítěte ve věku pouhých dvaceti tří let. Císař se stal potřetí vdovcem a zůstal jím skoro rok.

Poslední Karlova manželka Alžběta (Eliška) Pomořanská Karlovi porodila šest dětí, z toho čtyři syny. Byla to skutečně výrazná osobnost, provázela ji pověst ženy silné, energické a sebevědomé. Karla přežila o patnáct let…

Zdroj: http://zena-in.cz/clanek/kterou-manzelku-miloval-karel-iv-nejvice

oddelovnik-----600.jpg